Blood & Gold

      DANIEL LANDA

Daniel Landa sa narodil 4.11.1968 v Prahe. V roku 1990 sa oženil s Mirjam Müller, ktorá je pôvodne z Nemecka. Spolu vychovávajú dcéry Anastáziu (1998) a dvojčatá Roxanu a Rozáliu (2003). V roku 1988 absolvoval na pražskom konzervatóriu obor hudobne- dramatický, avšak herectvu sa venoval iba príležitostne.
Ako herec účinkoval v českých filmoch - Proč, Černí baroni,... a v nemeckom seriáli "Alles ausser Mord" pre televíznu stanicu PRO7.

Najpodstatnejšou časťou Landovej osobnosti je jeho hudobná tvorba. Okrem toho, že je Daniel Landa známym spevákom, tak si sám skladá hudbu, libreta a píše texty.

Už v roku 1987 spolu s kamarátom Dávidom Matáskom zakladá skupinu Orlík, s názvom prevzatým z jednomennej vinárne Orlík. Kapela Orlík koncertovala predovšetkým v dobách totality a zvádzala boj s cenzúrou komunistického režimu.
Hneď po prvom oficiálnom albume v roku 1990 a koncerte - sa ocitol Orlík pod kritikou novinárov. A tak začala v mnohých prípadoch úplne nezmyslená a nepodložená kritika z najrôznejších strán. Mnoho fanúšikov Orlíka nepochopilo obsah piesní a tak naštartovali neodvratný koniec kapely.
Druhé album pomenoval Daniel "Orlík - Demise!" A to bol definitívny koniec kapely Orlík.
Predovšetkým pre Daniela Landu to bol začiatok niečoho nového...

V roku 1992 sa vydal na sólovou dráhu začínajúcu albumom Valčík (1992) a pokračujúcu rozsiahlou diskografiou (1994) - Chcíply dobrý víly, (1997) - Pozdrav z fronty, (1998) - Smrtihlav, (1999) - Konec, (2000) - Best of LANDA, (2002) - 9mm argumentů. Dohromady obdržal dvanásť zlatých a päť platinových platní, v roku 2000 bol vyhlásený firmou EMI "najúspešnejším českým autorom za posledných desať rokov".

V roku 1996 napísal spoločne s manželkou Mirjam Müller-Landa scenár a hudbu k dirty muzikálu Krysař, ktorý sa hral taktiež v Nemecku, Rakúsku a Slovensku. V roku 2002 sa Krysař vrátil v obnovenej premiére označovaný ako "kultovný", ale už bez Daniela Landy v roli Krysaře. Bol znovu naštudovaný, a to ako z hľadiska réžie a obsadenia, tak kostýmov a scény. Pribudli nové postavy. Muzikál sa hral iba v 100 exkluzívnych predstaveniach v priebehu roku 2002 (premiéra nového naštudovania bola 6.3.2002 a hrala sa v divadle Kalich).

Daniel píše okrem piesní aj scenáre k filmom. Veľa ich už je napísaných, ale väčšinou zostávajú nenaplnené a iba v Danovom šuplíku. Výnimkou je scenár "Zvláštní schopnosti", ktorý bol sfilmovaný.
Ďalšie napísané scenáre: Rapsodie vlků, Modrý kříž, Natural born kinder (děti), Poslední čaroděj, Klíč Králů, aktuálně Cesta je Prach, Tajemství.
Daniel tiež napísal scénickú hudbu k niekoľkým filmom (napr. Udělení milosti se zamítá (2002) a Gambit (2001), za ktoré obdržal v jednotlivé roky cenu "Zlaté ovládače" v kategorii "televízny film - hudba") a divadelným predstaveniam napr. k televíznej inscenácii "Ex offo", kde V.Preiss stvárnil úlohu Dr.Resslera- obhajcu protektorátneho štátneho sekretára K.H.Franka.
Ďalšou samostatnou časťou je napísanie scenára, hudby, textov, aranžie ku Krysařovi a k pripravovanej "gangsterskej rockovej operete "Zabte sršně".

Daniel Landa sa vo svojom živote nezameriava len na svoju sólovú tvorbu, ale taktiež sa venuje svojim ďalším záľubám (spev totiž považuje za svoju záľubu).

Od roku 1996 úspešne jazdil autokros, a to na profesionálnej úrovni - 6.miesto v Európe. V roku 1998 v spolupráci s týmom ProCa-PTE-Holoubek, sa Dan dostal k testovaniu truckov. Z testovania sa čoskoro vyvinula týmová dvojica (Koloc, Landa). V roku 1998 skončil šiesty na ME v autokrose a v roku 1999 bol vyhlásený medzi truckami nováčikom sezóny, v roku 2000 bol piaty v ME v truck racingu. V roku 2001 Dan opúšťa dráhu pilota truckov a usadá do vozu v súťaži rallye. V súčasnej dobe jazdí rallye v kategórii N4.

V roku 2003 prepracoval Mozartovo Requiem do novej podoby "Rockquiem" (premiéra bola 3.8. 2003 v Obecnom dome v Prahe). Časť výťažku z tohto projektu bola venovaná Nadácii Malina, ktorá bola založená v roku 2003 Danielom Landou a Romanom Krestou za účelom prevencie v oblasti bezpečnosti diaľničnej prevádzky. Jeho cieľom je predchádzať krízovým situáciám na našich cestách.

11.6.2004 v Basilike Minor sv. Petra a Pavla na Vyšehrade sa uskutočnil mimoriadny neverejný koncert/stretnutie s oficiálnym názvom VEČER PÍSNÍ KARLA KRYLA PRO ČESKÝ NÁROD. V roku 2004 vychádza CD Neofolk a CD/DVD Večer s piesňou Karla Kryla pre český národ.
31.marca 2005 sa v divadle Kalich uskutočnila premiéra autorskej muzikálovej drámy Tajemství. V novembri 2005 koncertuje Daniel Landa v Ostrave a v Prahe na BOUŘI 2005 a vychádza CD Tajemství.

Ja osobne uprednostňujem jeho spevácku a textovú tvorbu...to že je namakaný sa proste nezaprie;)

A tu pridám aj nejaké jeho texty, aby ste vedeli, že jeho piesne fakt majú zmysel:

Pieseň o schyzofrenikovi: 

Stvůry

Přikradly se na můj hrad.
Přišly se mi do snů smát.
Můry.

Přišly, sebrali mi klid,
ač jsem nešel otevřít.
Stvůry.

Dobře vím, co tady chtějí.
Piju krůpěj po krůpěji
jed.
Líbí se jim v tomhle kraji,
z astrálu sem přilétají
zabíjet.

Hlavně když je tma, řádí v předsíni
nebo za dveřma nebo v kuchyni.
Píchají mi do žil smutek
a já nemám kam bych utek.

Přícházejí když se stmívá.
Odevšad se na mě dívaj.
Ostrý jako ostří meče,
nikdo nikam neuteče.
Čas pomalu teče
a noc se tak vleče.

A já vím, co tady chtějí.
Piju krůpěj po krůpěji
jed.
Líbí se jim moje stavy,
ať vypadnou z mojí hlavy
hned!

Ref.:

Až mě stvůry dostanou,
tak napište mý mámě,
že se psychiatr plete,
že stvůrám pšenka kvete.
Ať si moje tělo tleje
pro mě za mě v jámě,
hlavně ať se zbavím
těchhle monster z mojí hlavy!

Smrtihlav

Tma padá k zemi níž.
Neboj se slov bratře a přistup blíž.
Tam někde na nebi z motivů slovanských se zrodil stín.
A cejch stále pálí. Pro strach, že se slovo změní v čin.

Jsem Smrtihlav, tak drž se mých křídel
a obletíme svět.
A všichni budou závidět.
Smrtihlav na zádech ozdoba z kostí,
vítám tě v řadách pozvaných hostí.

Spálí plameny město za obzorem. Spálí!
Kalí vodu pán nakažený morem. Kalí!

Malého človíčka v brýlích přelet můry vyděsil.
Tak začal kolem sebe plácat. Zběsile. Ze všech sil.
Ale byl moc slabý na to, aby zabil.

Létá můra dál klidně kolem světa. Létá!

Tam někde na nebi z motivů slovanských se rodí další stín.
A cejch pálil jen chvíli. Pro strach, že se slovo změní v čin.

ANO, jsem Smrtihlav. Mávnu křídly
a roztočím svět.
Jako motýl sem se nepoved.

Smrtihlav na zádech lebka bíle září,
má křídla hebká mají nekonečně tváří
a strach se plíží po stěnách.
Až motýl smrti přiletí,
dejte si pro jistotu, lidi, pozor na děti.

Ale já si jen létám okolo hlav
a jenom děsně vypadám.
Jsem Smrtihlav!
Smrtihlav

Osmý den chaosu

Podle Bible trvalo Bohu sedm dní než stvořil náš svět.

Ohnivý květy vykvetly ze střech domů.
Žár spálil na prach naděje a sny.
Popel se snáší na pahýly stromů.
Klany se rodí. Už se sečetly dny.

Toulavý psi, který nikdo nemá rád,
rvou se o kus masa z tlam jim kape krev.
A kradmý pohledy míří do tvých zad.
Od skal sem doléhá podivný zpěv:

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky poznáš, co je hrůza.

Ref.:
Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přináší úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna, jenž ji neměl rád.

Jedna tlustá čára za nekonečnou pýchou.
Velká tečka za větou nedokončenou.
Kouř se vznáší nad krajinou tichou
a ty ještě jednou zamávej na rozloučenou.

Knok-outován na kolenou klečí náš svět.
Poražen se těžce sbírá z otřesu.
Modlitba se dere přes popraskanej ret
Vítá tě země v novym účesu.

Ref.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky poznáš, co je hrůza.

Ref.
Ref.

O MARNOSTI

Noc byla krásná a chodník lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
Myšlenka jasná. Dlaně si pleskly!
Kus plotu do kleští ku slávě zmaru.

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali však klid, stačilo vystřelit.
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.

Kousíček za plotem smrt rve se s životem,
leží tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a Bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje!

Rána tě budí, kdo to tam střílí?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studí, siréna kvílí,
kéž teď by bylo včera! Kéž by to byl sen!

Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš.
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to, že líp ses měl a kdekdo ti záviděl.

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš.
Pečlivě v hadříku - má to svou logiku!

Sám proti proudu vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
Kráčíš k soudu zatížit váhy,
pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.

O vojne:

ONA

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná.
A pod bílým závojem ji prosvítají ramena.
Prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní,
s láskou a nenávistí dává se do písní.
Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku,
zatahá za špagát pohřebních zvonečků.

Ref.:
Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočích a sladkou chuť má polibek upíří.

Zaslechneš její jméno, když děti si na ní hrávají.
Na sen o nebezpečí myslí mladí kluci potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí,
sladko maj navždy v puse ty co jednou kvér si pohladí.
A oči má trochu vlhký, když podpatkem střevíčků,
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.

Ref.

Její jméno je válka, když objímá svý milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně mladý šílence.
To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,
a pak:"Chraňte naše duše!" Často zaznívá do nebe.

KRYSAŘ

Hodiny na rohu ukazovaly šest
a v centru byl vlastně klid
Zrovna přicházel jednou z několika cest
do města, kde už nechtěli lidi žít
Tak přišel aby hrál
aby na chvíli čas stál

prstem pohladí
díry malý píšťaly
a ta se rozezní do dáli
ta hudba je nádherná
a nebe do černa

Ref.:
Píšťala zní
a bránu nekonečnou hudba otvírá
a tisíc hlasů s ní
a celej dav se zvolna k smrti zvolna ubírá
Šli lidi místo krys
to krysař temně, temně na píšťalu hrál
Když dílo dokončil
tak dlouho plakal, ale eště dýl se smál

Jak sirky lámou se stromy
jako krabice padaj domy
a lidi jak stádo ovcí
řítěj se ze skály

To krysař je ztrestal písní
že žili v hnilobě a plísni
za to, že když odcházel
že se mu vysmáli

Ref.:
Jako rajská hudba
ta jeho píšťala zazněla
jako modrej plamen
vnikaly její tóny do celýho těla
V jejich srdcích a myslích
se něco bortilo a lámaly se ledy
ta píseň se nesla
celičkým krajem naposledy


A tak jde krysař
A tak jde krysař
svou cestou dál
svou cestou dál
jednou se zastaví
jednou se zastaví
aby zas hrál
aby zas hrál

KRYSAŘOVA ZPOVĚĎ

Nevím proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy jak obvykle na smrt hnát,
co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad.

Vím co je umírat, znám všechnu bolest tady toho světa,
mě neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta,
když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je veta,
musím odejít hned, jak dozní píseň staletá.

Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce Krysaře,
co po mně chceš, Osude, vždyť to bolí,
proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře.

Na obzoru vidím matně
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.

Jak voda dav se valí, teď už jej nezastaví nejpevnější val.
Ta síla trhá skály, a bůh se na to ani radši nedíval.
Vidím jak domy hoří, jak někdo bezdůvodně krev tu prolévá.
Jak hodnoty se boří, z tý hrůzný představy mě horko polévá.

Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěným domě,
díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mně.

Osude, jak jsem Ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle místo opustím,
pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný,
díky za to, že to vím.

Černá vdova

Ten večer splynuly dvě duše,
láska náma proletěla, jako střela z kuše
a naše horký těla políbený od anděla
hřála. Já pak vstala a cítila, jak mi v srdci povolila skála.
A ty - víš, co jsi řek?
Že mě máš rád a že mě navždycky chceš!
A já jsem netušila, jak strašně mi lžeš
a myslíš na to, jak vypadneš.

Já chtěla jsem ti říct, že tě miluju, ty hajzle!
A ty jsi zdrhnul. Tys někam utek - fakt statečnej skutek!
A mě to vzalo, snad ti to aspoň za to stálo.
Celou dlouhou noc tvoje tajemná dáma a ráno se probudím v posteli sama!
Ubrečená, ponížená a uražená žena.

Tak s tváří purpurovou
stávám se černou vdovou.

Chtěla jsem tě najít a
bylo to, jako hledat jehlu v kupce sena.
Ale černá vdova, ta nikdy dost nemá,
dokud nevykoná to, co by vykonat měla.
A já tak chtěla! Děla hřměla v mým srdci,
v mý duši - andělé hluší.
Z tvýho díla temná jáma zbyla.

Proč se má lásko tak bojíš.
Ukaž se, za co teda stojíš!

Překvapeně zíráš, já už jsem připravená.
Jak slzu stíráš, opravdu trapná scéna.
Že ses mi tak líbil a žes mi něco slíbil -
tak se shledáváme znova!

Kyvadlo se kejvá. Lásko moje vzmuž se!
Někdy to tak bejvá, že třeba smysl už se
nikdy nedovíš a už nikomu nepovíš,
jak líbá černá vdova.

Kyvadlo se kejvá.......

JMÉNO VE SKÁLE

Je sychravý konec léta, rok 9 po Kristu. Početný římský vojenský sbor se přibližuje k místu zvanému Teutoburský les. Unavení legionáři se ukládají ke spánku a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, není důvod k obavám. Trestná výprava do srdce Germánie bude do určité míry jen rutinní záležitostí. Není na světě armády, která by zkušené a dokonale vycvičené legie dokázala porazit...

Ptáci po nebi táhnou.
Slunce se k obzoru sklání.
Sedím a tesám do kamene.
Posílám bohům svý přání.

Kéž je ze mne centurion,
kéž přijde řada na můj štít.
V lesích plných barbarů, jenž si nezaslouží žít.

Ref.:

Soumrak pomalu padá
na šedivou Germánii,
nepřátelskou a zlou.
Nevíš, co bude zítra,
nevíš, co bylo dnes.

V mlhách je cítit zrada
a močál čeká na legii.
Tak nevlídně nás vítá
Teutoburský les.

Z nápisu ve skále se budoucí dozví, kdo před věky tu stál.
Kdo tu navždy svoje jméno vytesal.
Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem,
kostrbatá písmena psaná Římanem.

Ref.

V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách Teutoburského lesa (na území dnešního Německa) ke střetu tří elitních římských legií v počtu mezi 30 až 40 000 muži s germánskyým kmenem Cherusků vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem).
Když se legionáři roztažení do nekonečného zástupu jen s velikými obtížemi prokousávali rozmoklým terénem a bažinami, z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili germánští válečníci ze všech stran. Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím jednu z nejkatastrofálnějších porážek v historii a z početného kontingentu se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům.

VLTAVA

Ve vratký bárce mě unáší proud.
Sám sebe se ptám, kam sem vlastně chtěl plout.
Zvolna se stmívá.

Hluboká voda mi odpověď nedá,
pořád se ztrácím a pořád hledám.
Měl bych se líp dívat.

Proud už sílí, peřej se blíží.
Nechci snít, i když oči se mi klíží.
Všechno chci vidět tak jasně, jako by byl den.
Když se otočím, jsem úplně v šoku.
Z vlastní hlavy plný vzteku a lacinýho moku.
Vizionářem a sám sobě lhářem jsem utopil svůj sen.

Smutný pohled do davu na břehu.
Naše čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.

Šašci se ve vilách opíjí mocí.
A já se ptám, jestli po týhle noci
může ještě svítat?

Růže do uší, hluší lidé netuší,
že dávno hmota zvítězila nad duší.
Příští stanice je peklo, i když slíbený byl ráj.
Prachy jsou pravda, obsah je forma
a drzá lež je propříště norma.
Do mozku vrtá skutečnost krutá, že padl stín na můj kraj.

Zavři oči a poslouchej. Na chvíli tu budu s tebou.

Peníze, peníze hýbou světem.
Přidej se a pak kulometem
smíš určovat právo.

Musíš si vybrat tu správnou stranu.
Souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu.
Nechtěj myslet hlavou.

Můžeme si dopřát výdobytky doby
a do půllitru syčíme slova plná zloby.
Jedovatý plivanec se stává důkazem.
Ten má tohle a ten má ještě víc!
A já to chci taky! se řve z plných plic.
Co nás čeká? Kam nás donese řeka?
Kam kráčí naše zem?

Neboj se, už tě nechci trápit. Možná to tak bude lepší

 životopis z http://www.daniellanda.cz/